Ohlédnutí za ME v Mariboru - Vladislav Šaňák
Ve dnech 18. července až 2. srpna se v areálu střelnice Pragersko poblíž slovinského Mariboru uskutečnilo Mistrovství Evropy ve sportovní střelbě v kulových (včetně BT) a brokových disciplínách v seniorských i juniorských kategoriích. Zúčastnilo se jej více než jeden a půl tisíce sportovců a členů doprovodu ze 46 zemí „starého“ kontinentu. Českou reprezentaci tvořila výprava o celkovém počtu 67 závodníků a členů doprovodu (celkem 65 startů) a byli jsme asi šestou nejpočetnější výpravou (např. Německo 98, Rusko 96 startů atd.). Rozdělovalo se celkem 71 sad medailí, o které se podělilo celkem 29 států. Nejúspěšnější byla podle očekávání výprava Ruska s 18 zlatými, 11 stříbrnými a 15 bronzovými medailemi (cekem 44 drahých kovů) před střelci Německa (24) a Francie (23). Naši střelci na ME získali celkem 11 medailí (4-4-3), což je v hodnocení národů zařadilo na velmi dobré páté místo v Evropě. Zásluhou Lucie Švecové výprava získala třetí účastnické místo pro Olympijské hry 2016 v Rio de Janeiru. (První Mazurová v SM 3x20 na MS v Granadě 2014, druhé QP Kostelecký v disciplíně Trap na SP v Al Ainu 2015).
V Areálu střelnice Pragersko se v minulém roce uskutečnil jeden ze závodů Světového poháru v puškových a pistolových disciplínách. Pořadatelé této akce si rozhodně nezískali sympatie účastníků. Soutěž nebyla dobře organizovaná, uskutečnila se v nevhodných prostorových podmínkách, jednotlivé budovy střelnice nebyly dokončeny atd. Za viníky tohoto „fiaska“ (výraz použitý zástupcem německé výpravy na technické poradě) však byli označeni – podle mého názoru zcela po právu – ti funkcionáři Světové střelecké federace, kteří o umístění soutěže SP do Mariboru rozhodli. Pokud vím, tak většina trenérů a vedoucích zahraničních výprav vloni při odjezdu z Mariboru nevěřila, že by se zde v roce 2015 mohlo uskutečnit Mistrovství Evropy. Ještě v dubnu letošního roku se diskutovalo o tom, že Evropská střelecká federace umístí ME do jiného státu. Když jsme se v Pragersku byli v té době podívat, jak budování střelnice pokročilo, zjistili jsme, že od skončení poháru nikdo na úpravách „nehnul prstem“.
Přes to všechno přípravy k účasti naší výpravy na ME ve Slovinsku probíhaly podle harmonogramu. Evropská střelecká federace ME nepřeložila a tak první velká skupina českých účastníků dne 18.7. přijela na střelnici. To ještě ve finálové hale „účinkovali“ malíři a elektrikáři, na 25 m se stavěli dřevěné stěny, střelci (Švédové a Norové) si stavěli na 50 m dřevěné boxy pro běžící terč atd. Poslední záchranné práce probíhaly ještě při PET tréninku. Největším problémem areálu však není doslova provizorní plechová střelnice, nýbrž naprostý nedostatek prostoru pro uložení zbraní a zavazadel, jen několik toalet pro 1500 osob, nedostatečné možnosti pro občerstvení, odpočinek, špatná informovanost, nedostatečná doprava atd. V první části konání ME v Mariboru panovaly doslova tropické teploty. Plechová střelnice, jejíž kovové stěny byly rozpálené sluncem, ještě zvyšovaly teplotu horkého vzduchu uvnitř. Tato situace dávala tušit, že se v Mariboru mohou prosadit jen všestranně odolní sportovci, v dobré formě a s perfektní fyzickou kondicí. Po zkušenostech z minulého roku jsme zajistili hotel s klimatizací co nejblíže ke střelnici (cca 15 min autem), mimo nabídku drahých hotelů pořadatele. Měli jsme vlastní dopravu a snažili jsme ponechávat střelce v Pragersku jenom co nejkratší po dobu tréninku nebo soutěží.
V následujícím textu se budu věnovat pouze kulovým disciplínám, brokové soutěže popisuje na jiném místě pan Petr Zvolánek.
Puškařky držely prapor
Z hlediska účasti na blížících se OH v Riu se naše pozornost upírala zvláště k olympijským disciplínám. Mezi nadějné jsme počítali zvláště soutěž ve standardu 3x20 žen. Tam startovala držitelka bronzové medaile z Londýna 2012, Adéla Bruns-Sýkorová, která v dosavadním průběhu kvalifikace na QP pro Rio „nedosáhla“. Současně také družstvo ve složení Mazurová, Bruns - Sýkorová a Švecová patřilo mezi naše „želízka“ v ohni, děvčata obhajovala zlatou medaili družstva z posledního ME 2013 v Osijeku. Soutěž žen 3x20 začínala v programu netradičně, hned jako první závod, bez možnosti „vyzkoušet“ si střelnici nejprve v soutěži vleže. Startoval půl hodiny po poledni, to už byl vzduch na palebné čáře rozehřátý, teplota určitě přes 30 stupňů. Adéla střílela vkleče dobře, výsledkem 195 bodů držela kontakt se špičkou. Vleže se 196 body neztrácela dobré šance, ale bylo třeba nastřílet kvalitní výkon vstoje. Adéla začala dobře, položkou 96 bodů, ale pak ji možná již trochu začaly docházet síly. Z finále ji „vyřadila“ sedmička, kterou střelila jako třetí ránu od konce. Výkon 579 stačil jen na desáté místo, jediný bod od finále. Adélu však senzačně „zaskočila“ Lucie Švecová, od které se spíše očekával spolehlivý výkon do družstva v úrovni 575 bodů. Lucie zabojovala, zvláště cenný je její výkon v poloze vstoje 193 bodů, díky kterému s 580 body postoupila do finále. Škoda, že se tentokrát nedařilo Nikole Mazurové, jejích 574 ale ještě pomohlo k zisku cenné bronzové medaile družstva. Do finále, kde se rozdávaly dva QP, postoupily tři střelkyně bez účasti na OH. Jedné měl tedy zůstat „Černý Petr“. Tohle jsme však s Lucií vůbec neřešili, protože jsme ani detaily před finále neznali a nechtěli znát. Naše závodnice střílela tak, jak umí, mezi zvučnými jmény se neztratila. Nakonec z toho bylo překvapení, velká radost a kvalifikační místo pro Rio. V té době jsme ještě netušili, že Lucie získala první a také poslední QP na ME pro Českou republiku, ze všech šestnácti míst, které se v Mariboru rozdávaly.
Družstvo děvčat ve složení Švecová, Bruns-Sýkorová a Mazurová pokračovalo na vítězné vlně i ve svém druhém a posledním startu na ME, v závodě vleže. Adéla střílela v náročných podmínkách doslova senzačně, „hrála si s větrem“, dařilo se jí. Po závodě říkala, že odhadovala svůj výkon na dobré umístění, ale když se přišla podívat na výsledkovou tabuli, byla chvíli ze svého prvního místa v šoku. Další členky družstva, Nikola Mazurová a Lucie Švecová střílely solidně a tak družstvo získalo stříbrnou medaili! Od zlata je dělilo pouhých 0,5 bodu…
Puškaři bez úspěchu
Puškaři jsou již delší dobu považováni za „outsaidry“ v českém střelectví, kteří nejsou, na rozdíl od žen, schopni držet krok s evropskou špičkou. Tomuto tvrzení se trochu „vzepřeli“ Ondra Rozsypal, Tomáš Jeřábek a David Hrčkulák v závodě vleže, kde družstvo skončilo ze dvaceti týmů na devátém místě, tedy v lepší polovině startovního pole. Všichni měli letos kvalitní přípravu s účastí na soutěžích Světového poháru, protože ještě stále existuje naděje, že by v závodě LM 60 vleže mohli získat místo pro Rio. Pokud jde o standard 3x40, odstup našich střelců od špičky je v současnosti bohužel propastný. Přesto ještě dostali na ME šanci, vzhledem k tomu, že je to poslední kvalifikační závod pro OH. Zázrak se však nekonal, pravdu měli kritici rozhodnutí autora článku, že muži nemají na ME startovat. Střelci Petr Šmol, Václav Haman a David Hrčkulák skončili jako družstvo poslední.
Výborné výsledky mladých puškařů – 4 medaile
Junioři a juniorky v puškových disciplínách pod vedením asistenta státního trenéra pan Jana Videckého v letošním roce vozí medaile. To, co se povedlo trenérovi Videckému za jeden rok, považuji téměř za zázrak. Ještě vloni v tomto období jsme říkali, že v puškových disciplínách není situace vůbec nadějná a že až na výjimky nemáme perspektivní střelce. Připomeňme: už letos na halovém ME 2015 získali juniorky zlaté medaile. Další medaile přidali naši mladí závodníci v Mariboru. Ale postupně: prvním startem byla soutěž 3x20, kde mohla mít děvčata slušné šance. Nechci jejich výsledky nijak omlouvat, ale potkávaly je různé „nehody“. V průběhu závodu, za velkého vedra byla přerušena dodávka elektrického proudu a soutěž byla na cca na 1 hodinu přerušena. Ukázalo se, že naše střelkyně, které se dlouho snažily zůstat plně koncentrované, se ve střeleckém oblečení doslova „uvařily“. V poloze vstoje už to nebyly ony, nereagovaly na situaci, prostě „zvadly“. Škoda, např. Nikola Foistová má určitě potenciál na lepší umístění. To se prokázalo v následující soutěži, v závodě vleže, kde excelovala a získala zlatou medaili a titul Mistryně Evropy. Obdivuhodně si počínala také naše teprve patnáctiletá střelkyně Sabina Thurnwaldová, svěřenkyně trenéra Petra Černocha, která ve svém prvním startu ve velké soutěži získala stříbrnou medaili! Možná, že je to nová hvězdička? Také Kateřina Kolaříková dosáhla solidního výkonu a družstvo získalo zlatou medaili!
Družstvo juniorů se mělo opírat o výkony zkušeného Petra Nymburského, kterého vždy doplňovali dva mladíci. V této kategorii trenér Videcký rovněž intenzivně hledá, komu dát maximální podporu a příležitost ke sportovnímu růstu. V letošní sezoně se mu z těch nejmladších jevili jako nadějní zvláště (patnáctiletý!) Filip Nepejchal pro závod vleže a ve standardu, Jaroslav Špitálský pro standard a Jan Cepr pro závod vleže. Část trenérových předpokladů se více než splnila, v některých se spletl. Petr Nymburský nebyl tím „tahounem“ týmu, jak se očekávalo. Zdá se, že při studiu vysoké školy nemůže střelbě dávat tolik, kolik je třeba. Zato výsledky Filipa Nepejchala šokovaly Evropu. Ve standardu díky ohromné bojovnosti dotáhl v poloze vstoje (380) ztrátu z „ležáka“ a probojoval se do finále. Tam si počínal jako zkušený „mazák“ a proháněl i mnohem ostřílenějšího Francouze Chassata v boji o zlato. Filipovo stříbro je ovšem vynikajícím úspěchem. Družstvo skončilo i přes zaváhání Špitálského páté, dokonce před týmem Německa! V závodě vleže podal Filip Nepejchal opět kvalitní výkon, probojoval se opět do finále a skončil na vynikajícím čtvrtém místě. Nezklamal ani Nymburský (616,9 – 16.). Benjamínkovi výpravy Janu Cestrovi se nedařilo, ale samotná účast na ME je pro něj velkou školou.
Rozpaky nad pistolovými disciplínami
Pistoláři se dlouhodobě opírají o výkony jednotlivců a týmu v disciplíně rychlopalná pistole Strnada, Podhráského, Fialy a Těhana. O jejich dlouhodobé úspěšnosti svědčí, že na OH v Londýně startovali dva závodníci a skutečností je rovněž zisk stříbrné medaile českého týmu na MS v Granadě 2014. Letos se však rychlopalníci s výjimkou Martina Strnada neprosadili do finále, nedosahují špičkových výkonů a zatím nezískali QP pro Rio. O to s větším očekáváním vstupovali do závodu na ME v boji o jedno jediné místo pro OH. Možná, že jim to „svázalo ruce“ natolik, že zvláště ti nejzkušenější, Strnad a Podhráský, nedosáhli uspokojivých výsledků. Nejmladší z nich, Tomáš Těhan, si vedl nadějně, dokonce měl v dosahu i finále. Poslední položku ve čtyřvteřinové sérii však pokazil (42) a bylo po nadějích. V této disciplíně, v rychlopalné pistoli, byl ale přece jen nakonec důvod k velké radosti. Tu udělal všem přítomným i fanouškům doma Lukáš Skoumal, svěřenec trenéra Hejny v Ostravě. Do finále postoupil na čtvrtém místě s výkonem 562 bodů a ve finále doslova exceloval. Lukáše porazil jenom zkušený francouzský borec, který běžně startuje ve Světových pohárech a získal již pro svou zemi mezi dospělými QP pro Rio. Gratulujeme Lukášovi Skoumalovi ke stříbrné medaili!
Disciplínu Libovolná pistole „zastupoval“ v Mariboru jediný závodník, Jindřich Dubový. Má na Pragersko dobré vzpomínky, při soutěži Světového poháru vloni zde postoupil do finále. V první části závodu se dokonce zdálo, že svůj výkon přes 560 bodů by mohl při ME zopakovat. Na výsledkové tabuli se dokonce pohyboval na předních místech. Po třiceti ranách však přišel zlom. Jindra začal mít potíže se spouštěním a i když se mu snažili poradit oba zkušení trenéři pánové Putna a Tenk, nic to nepomohlo. Jindra nakonec skončil třiadvacátý.
Sportovní pistole žen bývala ještě nedávno doménou Lenky Maruškové a Petry Hykové - Trdličkové. Dnes v týmu pokračuje už jenom Petra Trdličková, která před měsícem na Evropských hrách v Baku skončila s 577 body jediný kruh od finále. V Mariboru to tedy měl být reálný pokus o postup mezi nejlepší. Do družstva byly odvážně nominovány ještě Šárka Jonáková a Michaela Heinrichová. To, co se však při závodě stalo, by se dalo nazvat hororem. Snad jen dobrý psycholog by uměl vysvětlit, jak z výsledků v úrovni 580 bodů v přípravě před odjezdem může závodník spadnout na 557 resp.552 bodů, jako se to stalo Trdličkové a Heinrichové. Psychika je někdy zrádná. V této souvislosti ještě výkon Jonákové 574 bodů (21.místo) stojí za pochvalu. Podobně dopadly i juniorky, kde situaci zachránila šestnáctiletá Anička Dědová. Výborným výkonem 576 bodů postoupila do finále, kde po technických problémech s terči skončila na pěkném šestém místě. Výkony Přibáňové (558) a zvláště Bezděčné (532) budou asi navždy uloženy do složky nevysvětlitelných záhad.
Výsledky, kterých naši střelci dosáhli na ME v Mariboru, bychom mohli hodnotit v několika rovinách. Pokud jde o umístění výpravy v rámci 46 států, je páté místo nesporně velkým úspěchem. V posledních letech se naše výprava obvykle umísťovala někde okolo desátého místa v Evropě. Podíváme li se odděleně na úspěšnost juniorských a seniorských týmů, musíme konstatovat, že většinu úspěchů získali závodníci mladé generace. To je jistě potěšitelné, ale také zavazující. Jednoznačně se ukazuje, že po skončení období kvalifikací na OH v Riu bude třeba vsadit na mladé závodníky a urychleně se snažit vybudovat tým, který by byl v dalším olympijském cyklu schopný konkurovat nejlepším střelcům.
V Praze, 19.8.2015 Vladislav Šaňák, vedoucí výpravy