Jeřábek má QP Z Gabaly! - Vladislav Šaňák
Při soutěži Světového poháru, konané ve dnech 6. – 16. srpna v Ázerbadžánské Gabale, skončila olympijská kvalifikace v kulových střeleckých disciplínách pro Rio. Střelci budou mít sice ještě poslední příležitost se na OH probojovat, to ale bude už jen při Mistrovství světa v brokových disciplínách (září 2015 Lonáto) a při Mistrovství Evropy ve střelbě ze vzduchových zbraní (březen 2016 Gyor). O to více nás těší, že se Tomášovi Jeřábkovi podařilo získat v disciplíně Libovolná malorážka vleže kvalifikační místo pro olympijské hry. Česká republika zatím nemá pro účast na OH příliš lichotivou bilanci, celkově Tomáš získal čtvrtý QP pro tuto vrcholnou soutěž v Brazílii. Šance na další místa pro Rio ale reálně existuje, brokaři již po QP několikrát sahali a rovněž v disciplínách na 10 m budeme mít svá „želízka v ohni“. Vraťme se však ke stratu v soutěžích SP v Gabale, které byly v mnoha ohledech výjimečné.
Možná, že by bylo lepší nahradit slovo výjimečné spíše vyjádřením extrémní, neobvyklé, nečekané, neuvěřitelné. Jednoznačně se ukázalo, že největší chybou bylo rozhodnutí ISSF umístit soutěže SP do Ázerbájdžánu a specielně do Gabaly. Jen několik skutečností, které měli funkcionáři předvídat: První patálie byla s vízy. Konzul doporučil, abychom si nechali udělat víza na konzulátu v Praze, je to prý jistější. Po dobu čtrnácti dnů však pasy musely být fyzicky u nich, nehledě na žádosti a fotografie. Když jsme měli vše pohromadě, konzul odjel na dovolenou. Následovalo dohadování, co dál. Na konzulátu přestala fungovat elektronická komunikace s Baku a tak vízum nebylo možné do pasu vystavit. Poslední den, v pátek před nedělním odletem nám byly pasy se žádostmi a fotkami vráceny, že si uděláme víza po příletu do Baku sami. Ve dvě hodiny ráno. Bude někdo na pasovce přítomen? Dále: Cesta letadlem do Baku je komplikovaná, finančně dostupné spojení je přes Istanbul (letenky přes Frankfurt stojí dvojnásobek) a musí se letět na noc. Z Baku byli účastníci přepravováni autobusy, vzdálenost do horské Gabaly je cca 200 km, což znamenalo 4-5 hodin v dopravním prostředku. Účastníci přijížděli do místa konání utrmácení po noci strávené cestováním někdy kolem deváté hodiny ranní. To vše jsme věděli předem a byli na to připraveni. Překvapení nás čekalo teprve s ubytováním, pořadatel nám přidělil hotel, který byl 53 km daleko od střelnice. Cesta po „okresních“ silnicích trvala téměř hodinu (Slovinci jezdili hodinu a čtvrt), ráno v chladném klimatu a odpoledne ve vedru 36 stupňů. Co však bylo nejhorší, na dopravu nebylo spolehnutí. Spolu s námi měla bydlet i část výpravy Italů, po zkušenosti s dvouhodinovým zpožděním dopravy si ale u pořadatele vymohli změnu hotelu. Naše výprava však byla početná a všude v bližších hotelech bylo plno. Každý den jsem se hádal s místním vedoucím dopravy, který nasliboval hory-doly. Nakonec jsem zjistil, že „pány situace“ jsou řidiči. Skončilo to tím, že pořadatel nechal na nás, abychom udělali rozvrh jízd autobusů a domlouvali se s řidiči sami. Neměl jsem ale klidné spaní, stále jsem trnul, jestli další skupinka střelců na závod přijede, nebo jej nestihne. Podobné to bylo v hotelu s jídlem, zpočátku byly k snídani jen chleba a máslo, teprve po urgencích a hádání (velkou práci v tom udělal pan Novota, který byl na místě první) se objevilo ovoce, vejce a sýr. Na večeři bylo jen kuřecí a špagety, vše se muselo objednávat předem. Večeře jsme řešili většinou na střelnici, často jsme si kupovali pizzu. Děvčata mi často říkala, že je jim špatně z hladu, nikde nebylo co k jídlu koupit. Zdálo se nám, že v oblasti Gabaly se zastavil čas, někde po roce 1950. Krávy a ovce na silnici byly každodenním zpestřením dopravy. Na střelnici jsme odjížděli i v 6 hodin ráno (závody zažínaly v 8:15) a vraceli se před devátou večer. Přepadal nás často hořký humor - tak tohle nám mohou všichni, střelcům i funkcionářům, závidět.
Přes všechny uvedené skutečnosti startovali v Gabale závodníci z devadesáti zemí, byl to poslední závod SP olympijské kvalifikace. Prakticky všechny disciplíny byly početně maximálně obsazené. V některých soutěžích se na střelnici se šedesáti střeleckými stanovišti musely organizovat tři směny (10 m, LM 60 vleže). První skupinou, která vstoupila v Gabale do soutěží, byli závodníci v disciplíně skeet. Broková střelnice má již od Finále SP, které se zde konalo v minulém roce, dobrou pověst. Je perfektní a dosahují se zde vysoké nástřely, stejně jako jsou perfektní všechny ostatní střelnice v areálu. Úroveň výsledků v disciplíně skeet, stejně jako následně v disciplíně trap, byla fantastická. Nabízí se otázka, kam další rozvoj povede, když na postup je už dnes potřeba ve skeetu 122 v rozstřelu (72 ženy!), nebo 123 v trapu (ženy 73!).
Škoda, že Libuše Jahodová ve skeetu nebyla po absolvované cestě zdravotně v pořádku, nevyšla jí zvláště první položka a skončila se 64 zásahy v druhé polovině startovního pole. Naši muži Sychra, Tomeček a Herberger stříleli dobře v tréninku, závod je ale nezastihl v dobré pohodě. Tomečkových 120 zásahů je ale nadějný výkon, ukazuje se, že Kuba by se mohl vrátit mezi nejlepší střelce, tam, kde figuroval před Londýnem. Nejvíce se asi čekalo od Honzy Sychry, který reprezentaci „táhne“ už dlouhá léta, ale náš nejlepší střelec působil tentokrát unaveným dojmem. Závod mu nevyšel a nejdůležitější nyní je, aby si pořádně odpočinul a načerpal síly pro Mistrovství světa v Lonátu, kde bude poslední šance. Daniel Herberger zatím neměl tolik příležitostí ke startům ve velkých soutěžích a proto může nějakou dobu ještě trvat, než se mu podaří „prodávat“ to, co opravdu umí.
V puškových disciplínách střelci začínali vzduchovkou. Závodníci Rozsypal, Haman a Hrčkulák startovali dopoledne každý v jiné směně, po nich následovaly tři směny žen. Ondra prožíval ve vzduchovce v Gabale jakýsi „restart“, chce se ještě na ME pokusit získat QP, což se mu před čtyřmi lety podařilo. Některé úseky závodu vypadaly nadějně, závodník má schopnost střílet přesně, ale nesmí dělat chyby. Vašek Haman se závodu v Gabale účastnil jako specialista, právě jenom ve vzduchovce. I když se mezi nejlepší výkonem 621,8 bodů neprobojoval, jde v této disciplíně správnou cestou a myslím, že má na zisk QP šanci. David Hrčkulák bude muset něco zásadního se střelbou na 10 m udělat, jeho výsledky neodpovídají schopnostem, které má ke střelbě vstoje na 50 m. Mezi ženami dostala příležitost do soutěže startovat místo Nikoly Mazurové (má QP) Adéla Bruns (Sýkorová). Ukázalo se však, že ve vzduchovce zatím nemá potřebnou stabilitu a bude muset na zlepšení ještě zapracovat. Lucie Dudová startovala v Gabala zejména proto, že se již jednou na SP prosadila, v Mnichově byla letos ve finále. Lucka určitě nezklamala, podle mého názoru má ke střelbě na 10 m dispozice, dokáže střílet velmi přesně. Její účast je vkladem pro příští období. Největší pozornost vzbuzoval asi start Gabriely Vognarové, čerstvé stříbrné medailistky ze studentské univerziády v Koreji. Gabča měla nejméně příznivý los, startovala až v poslední směně, ve vedru, po dlouhém čekání, prostě neměla to jednoduché. Určitě nezklamala, umístění v první dvacítce ve světové konkurenci je velmi cenné, ale asi myslela na víc.
Po skončení střelby na 10 se všichni puškaři za pomoci malých autobusů a otevřených aut přestěhovali na 50m střelnici, vzdálené cca 1 km od hlavní budovy. Eliminaci pro závod vleže absolvovali Tomáš Jeřábek, Ondra Rozsypal a David Hrčkulák. První dva s přehledem postoupili, i když se střílelo za těžko „čitelného“ větru a bylo třeba využít každou chvilku za bezvětří. Z eliminace mi utkvěly v paměti dvě skutečnosti. Tomáš dokázal v některých úsecích závodu vystřelit i 3 rány za minutu. Kdo zná jeho přemýšlivý a precizní způsob střelby, nevěřil by vlastním očím. Tomáš samozřejmě ví, že pokud se mu v průběhu závodu daří střílet svižně, obvykle to přináší kvalitní zásahy. Jde o to, přinutit se, mít tu odvahu, překonat obavy z chyb. V Gabale na tom při eliminaci vydělal. Jednak suverénně prošel do závodu, jednak si ověřil, že může tento způsob použít. Druhou skutečností je to, jak se ve větru může střelec úplně „ztratit“, jak je naléhavě nutné střílet na větrných střelnicích. To, co se stalo Davidovi, byl právě tento případ.
Kvalifikace vleže se střílela za absolutního bezvětří. Ráno v 08:15, kdy závod začínal, byl na střelišti ještě stín, ale asi po deseti minutách už slunce svítilo části střelců do očí. Na pravé straně střelnice, kam byli nalosováni naši střelci Jeřábek a Rozsypal však byl trvalý stín. Měli jsme tentokrát štěstí. Trenéři některých výprav protestovali, ale jury se rozhodla závod nepřerušovat, ani neopakovat, v programu totiž nebyl časový prostor. Výkon Tomáše Jeřábka byl nádherným zážitkem. Střílel svižně, přesně, s jistotou. Zúročil všechny zkušenosti ze startů v letošních soutěžích, kvalitní materiální vybavení (má zbraň Bleiker) a schopnost udržet maximální koncentraci po celý závod. Výkonem 628,2 bodů postupoval jako třetí do finále. Tam postoupili celkem tři závodníci, kteří ještě nezískali kvalifikační místo na dva udělované QP. Jednomu tedy měl zůstat „Černý Petr“. Jak už to v současných finále bývá, když se začíná od nuly, první vypadne vítěz kvalifikace. Stalo se to i Angličanovi Parrovi (628,8). Bylo tedy jasné, že Tomáš bude úspěšný. V průběhu soutěže postupoval stále výše, až se zastavil na skvělém třetím místě na stupních vítězů. Gratulujeme! Druhý náš závodník, Ondra Rozsypal, nedokázal bohužel využít ideální podmínky závodu (620,7). Do hlavy mu začaly přicházet i myšlenky o kvalitě zbraně…
Závod SM 3x20 absolvovaly do soutěže Adéla Bruns, Nikola Mazurová a Gabriela Vognarová. Všechny tři suverénně prošly eliminací (579, 580, 576) ve dvou směnách za mírného větru. Kvalifikace se opět střílela ráno, jako první závod, ale už s hodinovým posunem, aby všechny závodnice měly stejné podmínky, schované ve stínu. Ráno před odjezdem na střelnici mě u autobusu čekala smutná zpráva. Nikola nebyla v pořádku, měla teplotu a točila se jí hlava. Ze závodu jsem jí samozřejmě odvolal. Velmi nás to oba mrzelo, Nikola měla natrénováno a chtěla ukázat, co dokáže. Ne zcela v pořádku byla i Gábina, po hodinové cestě autobusem jí bylo špatně, vnitřně se třásla a potřebovala se uvolnit. To jsme vyřešili pitím vody a půlhodinovou procházkou okolo střelnice, udělalo se jí pak lépe. Adéla se připravovala soustředěně, cvičila, protahovala se, byla plně koncentrovaná. Začala vkleče 195 body, což v dané situaci nestačilo na přední místa. Pro zajímavost, Bogacká začala 199, Danka Pešková 197 a takových výsledků bylo hodně. Adéla si polepšila, když nastřílela vleže 199 bodů. To již byla v první osmičce, stejně jako Gabriela (196, 198)! Adéla začala vstoje položkou 97 a zdálo se, že má v dosahu opravdu mimořádný výkon. V průběhu posledních tří ran bohužel ztratila 4 body, jejích 585 ale na finále stačilo. Gabriela prošla v první položce vstoje malou krizí, odcházela ze stavu po osmičce, ale situaci výtečně zvládla. Díky ohromnému úsilí „vytěžila“ 190 bodů vstoje, celkově 584, nastřílela si osobní rekord, gratulujeme! Gabriela se ve standardu tímto výsledkem zařadila do světové „extraligy“ nejlepších střelkyň! Do finále nepostoupila na menší počet středových desítek a skončila devátá. Adéla si od ne příliš zdařilého finále Mistrovství světa v osmičce nejlepších nezastřílela. Proto už sama skutečnost, že je „na pódiu“, byla velkým úspěchem. V začátku se pohybovala spíše na spodních pozicích, pak se jí ale výtečně povedla položka vleže a situace začala být zajímavá. Adéla pak stříla velmi dobře vstoje, dostala se až na dosah stupňů vítězů. V boji o medaili střelila poslední ránu 9,1 a to jí o jednu desetinu stálo zisk některé z medailí. Lucka Dudová střílela mimo soutěž, dosáhla výkonu 568 (za větru) a zaslouží za svou bojovnost rovněž pochvalu.
Program v pistolových disciplínách začínal na padesátimetrové střelnici. Jindřich Dubový se výkonem 549 probojoval do kvalifikace a tam odvedl velmi dobrou práci. Pohyboval se na výsledkové tabuli mezi nejlepšími osmi, výjimkou nebyly ani stupně vítězů. Ke konci závodu však bohužel polevil, střelil poslední ránu osmičku (561) a postup do finále mu utekl o jediný bod (resp. o dva body, menší počet středovek). Škoda, že to byl již poslední závod, s takovými výsledky by mu QP jistě neunikl. Ve vzduchové pistoli, kterou střílel až poslední den, se mu již tak nedařilo, 570 bodů nestačilo na první polovinu startovního pole. Jediná zástupkyně žen, (juniorka) Anička Dědová, nastřílela velmi solidní výsledek 576 bodů a řekla si tím o další podporu ve své sportovní činnosti. Hlavní pozornost však byla v pistolových disciplínách upřena k rychlopalbě, kde měli naši střelci poslední možnost získat kvalifikační místo pro Rio. Od ME se sice zlepšili, ale nakonec to nestačilo. Jediný bod od finále skončil s 581 bodem na jedenáctém místě Tomáš Těhan, který je nejmladší z celé trojice. Martin Strnad začal závod dobrým výsledkem 291, ale udržet tuto úroveň, která byla potřeba na finále, se mu nepodařilo. Zklamaný byl asi hlavně Martin Podhráský, který závod pokazil čtyř vteřinovou sérií v první polovině. Pistoláři tedy zatím nemají žádné kvalifikační místo pro Rio, šance ale stále ještě existuje na ME v Maďarsku.
Po skončení soutěží, které jsem popsal, celá skupina kulových střelců – s výjimkou Davida Hrčkuláka - odcestovala s trenérem panem Putnou domů. Jen pro zajímavost – z hotelu odjížděli ve 23 hodin večer na střelnici nakládat zbraně a výstroj. V jednu hodinu odcestovali autobusem do Baku, kam přijeli někdy po páté hodině. Následovalo čekání na letišti, odbavení a v 7:45 hod. odlet do Istanbulu. Další tři hodiny čekání, pak těsně před nástupem do letadla běh po letišti ke změněnému vchodu (2x), konečně let směr Praha a před třetí hodinou přistání. Vzdálenst cca 3500 překonána za 18 hodin, to je asi 200 km za hodinu. Dnešní moderní cestování.
David Hrčkulák jako jediný absolvoval v Gabale ještě závod ve standardu 3x40. Nejdříve prošel eliminací, kde výkon 1157 za větru stačil ve druhé směně na 26. postupové místo do kvalifikace. Po závodě jsme vyhodnotili, kde Davida „bota tlačí“, udělali plán na hlavní závod. Ráno jsme konstatovali, že „ten nahoře“ nám přeje, bylo opět, jako pro závod mužů vleže, absolutní bezvětří. Daly se čekat vynikající výsledky. Startovní pole bylo plné hvězd, od Emmonse po Longinetse, včetně nejlepších Číňanů. David začal vkleče výborně, položkami 99 a 98, což je pro něj slibný začátek. Potřeboval si však odpočinout a zrušil polohu a přišel si popovídat. Po návratu už to však nebylo ono, nedokázal si znovu dokonale kleknout. Zhodnotili jsme spolu, že polohu vkleče zbytečně zkazil a že musí střílet vleže tak, aby měl vše pod kontrolou. Způsob, jakým ležáka odstřílel, byl vynikající. Moderní, efektivní, perspektivní. V tempu přibližně 3 rány za minutu, s minimálním pohybem pravé ruky, svižně. Shodou okolností vlevo od Davida střílel Mattew Emmons, mohl jsem tedy oba styly střelců porovnávat. Mattew byl při střelbě vleže ještě rychlejší, intervaly mezi výstřely měl cca 15 – 17 vteřin (výsledek 400). Používá ovšem pušku Bleiker, nemusí tedy prakticky ani hýbat pravou rukou od lokte k rameni. Mattew však není ve střelbě vleže nejrychlejší, pokud uznáme že střílí rychle, pak Francouz Graff střílí přímo zběsile. Nemohl jsem věřit vlastním očím, zdálo se, že sotva zavírá závěr, za dvě vteřiny vyjde výstřel. David udělal celkem 3 malé chyby, s výsledkem 397 ovšem držel s dobrými střelci krok. Ve stoje náš závodník předvedl kvalitní výkon, škoda některých malých chyb, Davidův potenciál je už nyní vyšší, než 383 bodů, které předvedl. Výsledek 1168 je ovšem velmi cenný, je to jeho osobní rekord z velkých soutěží a otevírá mu cestu do nejvyšších pater dané disciplíny.
Poslední skupinou, která hájila naše barvy v Gabale, byli střelci v disciplíně trap. Podařilo se je ubytovat v jiném hotelu, s dopravou na střelnici v trvání do půl hodiny, v hotelu, kde bylo možní si objednat jídlo. Nepoznali tedy žádné útrapy, které jsem popisoval dříve, nic tedy nebránilo tomu, aby úspěšně bojovali. V tomto smyslu ale potvrdil svou světovou třídu jen Jirka Lipták, který nastřílel 122 zásahů. To, že bylo třeba 123 terčů na rozstřel o finále, je jiná kapitola. Výsledky v této disciplíně jsou už tak „vyšponované“, že bude nutné zásadně přehodnotit systém přípravy a těm nejlepším poskytnout srovnatelné podmínky, jaké mají nejlepší zahraniční střelci. U brokařů to znamená celoroční trénink a některé další záležitosti. Výsledky mladých střelců Hojného (119) a Vaňka (118) nejsou vzhledem k jejich mládí a zkušenostem špatné, ale zatím mezi nejlepšími nemají šanci. Kéž by nás, pokud některý z nic pojede na MS do Lonáta, přesvědčili o opaku!
Myslím, že všichni „účastníci zájezdu“ jsou rádi, že jsou v pořádku zpět doma. Určitě si budeme všichni více vážit podmínek, které nám při soutěžích doma i v zahraničí poskytují schopní pořadatelé. Současně si uvědomujeme, že budeme muset být maximálně po všech stránkách odolní, abychom byli schopni některé vzdálené soutěže absolvovat. Kdo ví, jaké podmínky budou za rok v Riu…..
21.8.2015 Vladislav Šaňák